3. října 2012

TOČÍME FILM: 4. díl - Filmová kamera není jen kamera, poprvé

V jedné staré písničce se zpívalo: "Bez chleba nejde jíst a bez vody nejde pít, bez očí se nedá dívat..." a my bychom mohli doplnit - BEZ KAMERY NEJDE TOČIT FILM!

V následujících řádcích se nebudeme věnovat konkrétnímu zařízení ani tu nenajdete žádný návod k použití. Slovem KAMERA teď budeme chvíli myslet FILMOVÝ OBRAZ, prostě to, CO naše kamera/zařízení vidí, JAK to vidí a ODKUD to vidí.

Všimněte si, že tu často narazíte na slovo ZÁBĚR. V tomto případě bude záběr "ZPŮSOB, jak kamerou zachycujeme lidi, věci, scény ..., abychom dosáhli zamýšleného obsahu, srozumitelnosti a účinku."

Textu zde není moc, důležitější jsou doprovodné obrázky, tak si je pečlivě prohlédněte a vzájemně porovnejte.


Velikost záběru

Co myslíte, proč je dobré měnit velikost záběrů? Proč nemůže být celý film složen jen ze záběrů na celé postavy (polocelků) nebo jen ze záběrů na obličeje (detailů)? Odpověď je nasnadě. Takový film by byl nepřehledný, nebo nudný, nepůsobivý, či agresivní.
poznámka

Proto pomáháme divákovi, na co se má zaměřit. Točíme film tak, aby byl přehledný a vizuálně i citově působivý. K tomu nám pomáhají právě různé velikosti záběrů.


Měřítkem tohoto rozdělení je normální pohled na postavu člověka. Podíváme se na jednotlivé záběry podrobněji.


VC - Velký celek

Orientační, informativní záběr seznamující diváka s celým prostředím. Může to být celé město se všemi domy a věžemi, loď na širém moři, karavana na poušti atd...
Lidské postavy jsou sotva patrné. S podobnými záběry neplýtváme, stačí jeden pro celou scénu, v našem případě klidně jeden nebo dva pro celý film!
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


C - Celek

Pro orientaci diváka v prostředí děje. Už zvýrazňuje postavy, ale stále vidíme hodně z prostředí, kde se postavy nacházejí.
Podobný záběr by měl být v každé scéně, aby divák pochopil, kde se děj odehrává. Např. pohled na místnost a v ní sedící postavy, záběr celé budovy, k níž někdo přichází apod.
Všimněte si na těchto dvou příkladech, jak si snadno uděláme představu o prostředí, kde se postavy nacházejí:
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)
Blízká setkání třetího druhu, rež. Steven Spielberg, (1977)


PC - Polocelek

Soustřeďuje se především na postavu, prostředí už není důležité.
Vidíme celou postavu od paty k hlavě. Můžeme zřetelně sledovat jednání osob.
Je to velmi důležitý druh záběru, který dost často využijeme.
Jurský park, rež. Steven Spielberg, (1993)
Star Wars, rež. George Lucas, (1977)


PD - Polodetail

Asi nejdůležitější druh záběru. Pomáhá totiž divákovi vytvořit si k postavě vztah. Zabíráme postavu od pasu nahoru. O prostředí se toho už moc nedozvíme, zato jsme blíž k postavě, a to nám pomáhá prožívat s ní její pocity (což nám třeba CELEK, kde vidíme celý barák a u něj malou postavičku, neumožňuje).
Čelisti, rež. Steven Spielberg, (1975)
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)


D - Detail

Rozhodně nejpůsobivější záběr! Postava je zabírána z blízka, vidíme pouze hlavu, čímž záběr dokáže vykouzlit určitou náladu. Ještě více se s postavou sbližujeme, připadá nám skutečná, bojíme se o ni, nebo se s ní radujeme.
Prostředí se úplně vytrácí, nic se o něm ze záběru nedozvíme. Pozadí bývá často rozostřené.
Protože je tento záběr tak působivý, šetříme s ním!
Master & Commander, rež. Peter Weir, (2003)
Počátek, rež. Christopher Nolan, (2010)


VD - Velký detail

Monumentální záběr části hlavy postavy. Zabírá jen obličej nebo jeho část (oči, ústa). Dramaticky je velmi silný až drastický, citově drásající. Hodí se většinou pro nejvypjatější scény celého filmu. Typicky velký detail používal ve svých westernech režisér Sergio Leone - právě při vypjatých scénách závěrečného pistolnického souboje.
Hodný, zlý a ošklivý, rež. Sergio Leone, (1966)
Blade Runner, rež. Ridley Scott, (1982)


Shrnutí

Obrazově nejpůsobivější jsou POLODETAIL a POLOCELEK, někdy DETAIL. Vyprávějí děj, jednání postav. Vidíme, co postavy dělají a jak se cítí. Tyto záběry tvoří drtivou část všech filmů. CELKY slouží k orientaci v prostředí.

Citově nejpůsobivější jsou DETAIL a VELKÝ CELEK. Jelikož ve filmu fungují jako koření, nesmíme to s nimi přehánět - prostě svůj film "nepřesolit".

  Cvičení   Vyzkoušejte své nově nabyté znalosti! 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud jste si prošli cvičení a správně jste poznali, které záběry jsou na obrázcích, zasloužíte si malou odměnu :)

Pohodlně se usaďte a vychutnejte si skvělou sekvenci ze závěru filmu Hodný, zlý a ošklivý (režie Sergio Leone, 1966). ["Ošklivý" Eli Wallach konečně došel k cíli - na hřbitov, kde hledá hrob s ukrytým zlatým pokladem.]

Všimněte si plynulého přechodu mezi POLODETAILEM a VELKÝM CELKEM v úvodu videa.


Příště: Filmová kamera podruhé!

Žádné komentáře:

Okomentovat